Listopad 2014

Cestovní agentura "NiQver"

16. listopadu 2014 v 15:50 | Veronika Matejkova |  Them. Week
Hned po přečtení a zjištění, že téma týdne je "Moje první blogerské krůčky" jsem věděla, že tohle pro mne bude naprosto jednoduché a pro vás by to mohlo být naopak zajímavé. Vzhledem k tomu, že mám i jiné věci na práci přes týden než jen blog, píšu to až právě dnes - v neděli. Ale za to vím, že tam bude vše, co chci k tomuhle tématu dodat.

Když si přečtete popisek mého blogu, který se nachází v menu pod mou fotkou, zjistíte, že bloguji zhruba od osmi let, kdy jsem zjistila, že nějaký blog vůbec existuje. Bylo to pro mě jako objevení nového světa, který si můžu vytvořit jak chci. Za celý svůj 17ti letý život jsem vytvořila (nepřeháním!) tak 10 - 15 blogů.

Jako první byl blog, který jsem vytvořila s kamarádkou za účelem cestovní kanceláře. (doteď nechápu, proč jsme si myslely, že prodáme nějaký "zájezd") Jediný smysl toho blogu bylo to, stáhnout fotku z nějaké cestovní kanceláře, okopírovat údaje a čekat, zda -li přibyde nějaký "zákazník" a my mu "prodáme" náš zájezd :-D Do teď si živě pamatuji, jak jsme u ní seděli u počítače, vymýšlely název a uvažovaly co vytvoříme za desing. Jen pro informaci, desing byl v té době opravdu originální - fotka palem na okrajích a blankytně modrá stránka - říkali jsme si, at to prý připomíná moře :-D A vlastně byl to jeden velký kýč.
Duhý blog už byl o něco "lepší" než ten předchozí. Tentokrát jsem ho měla sama. Co si pamatuji, byl celý modrý a v záhlaví byla nějaká kreslená myška a napsáno něco ve stylu " Vítej na mém BlogísQu" - malování lvl. 30. V té době jsem přišla na kouzlo "zkopírovat a vložit" kdy všechny články na tomhle vlastně byly postavené. Kopírovala jsem obrázky, básničky, někdy i nějaké články, co jsem našla na internetu a občas jsem vložila obrázek své vytvořené dollzky (pamatujete??? oblíkání panenek. Milovala jsem to!). Ovšem pár lidí mi tam chodilo a líbilo se jim to. ( Asi 3)

Do svých 12 ti let jsem o blog moc nezavadila, maximálně si nějaký přečetla, ale vlastní nevytvářela. Pak přišla má tehdejší spolumajtelka cestovní agentury NiQver, že bychom si mohly založit znovu blog. Tentokrát s vlastními články, vlastní tvorbou.. musím říct, že nám to vydrželo asi měsíc - ale dost intenzivní měsíc, kdy jsme opravdu články přidávaly i 3x denně. Ovšem nás to po nějakém čase omrzelo, přestaly jsme a já začala znovu sama.
Pamatuji si, že jsem měla nějaký blog o fotografování (baví mě fotit do dneška ale stále jen se svým telefonem), nějaký o módě ale většina byla o mém životě a psaním o tom, jak jsem prožila den. Těch blogů bylo dohromady asi 6 ale byl jeden, u kterého jsem zůstala snad rok a půl.
Blog www.verciiisxp.blog měl dle mého názoru dost velkou návštěvnost, na to co tam byly za věci. Možná jste ho někdy navštívili, možná ho znáte :-) Pamatuji si, že jednou to bylo 129 lidí za den a já z toho byla naprosto šťastná a dávalo mi to motivaci přidávat další příspěvky. Pamatuji si, že s desingama jsem si často hrávala a mnohdy byly takové obyčejné (což jsou i teď) ale měly něco do sebe a vám se líbily. Pak se ta návštěvnost o něco zmenšila, jelikož jsem přestala být často aktivní a blog jsem opustila. Přišla krátká pauza a na světě byl ....
www.im-not-perfect-blog-blog.cz. Už ani nevím, jak jsem k tomu názvu došla, ale vím, že jsem s ním moc na začátku spokojená nebyla, protože se mi zdál příliš dlouhý. Ale zvykla jsem si. Tento blog existuje 3 roky ( první článek jsem zveřejnila 18. prosince 2011) a pořád pokračuje, i když někdy s malými pauzami. Zaměřuji se tady hlavně na psaní článku, protože poslední dobou se mi zdá, že se od ostatních odlišuji, nemám se komu pořádně vyzpovídat, nemám moc kamarádek ale mám blog, kde můžu napsat prakticky vše :-) Ovšem párkát tady přibyla nějaká recenze na kosmetiku - budou přibývat, někdy přidávám své fotky a vlastně je to mix všech blogů co jsem kdy měla (kromě té cestovní agentůry, zájezd vám prodávat opravdu nechci :-D)
Tento blog taky zažil své rekordní číslo a to je 210 návštěvníků za den - a asi nějakých 14 dní se toto číslo stále drželo. Na mém blogu do teď bylo 12 086 lidí a toto číslo mi dělá ohromnou radost :-) Chci tady psát dále a dále se tomu věnovat, protže když něco začnu, tak to dotáhnu dokonce a třeba jednou dosáhnu návštěvnosti 100 000, kdo ví. Každopádne chci ještě dodat, že jsem se pročítala starými články a musím říct, že trošku došlo k viditelnému zlepší a zkvalitnění článku, palec hore, Verčo! :-D

No, trošku jsem se dneska rozepsala, ale pokuď jste vydrželi číst až dokonce, tak vám za prvé gratuluji, za druhé vám moc děkuji a za třetí, pokud se vám článek líbil, udělejte mi radost komentářem + můžete napsat, co se vám tu nelíbí, či nelíbí ať vím co změnit :-) Verča

Láska

15. listopadu 2014 v 22:05 | Veronika Matejkova |  Ver´s

Dostala jsem chuť psát. Psát o nečem, co každý moc dobře známe, prožíváme, pociťujeme, užíváme ... Už z těchto slov jde jednoduše říct, že láska se dá popsat mnoha slovy. Krásná, nespoutanná, vášnivá, bouřlivá a mnoho dalších výrazů, které si lze domyslet v hlavě. Je to pocit, který každý z nás né jednou zažil. Pocit, kdy potřebujete mít vaší drahou polovičku u sebe, zažívat s ní radosti všedního dne a důvěřovat jí. Důvěřovat, že ona nezklame vás a vy nezklamete jí.
Sama jsem byla (jsem!!!) párkrát zamilovaná, jenže se stalo to, co jsem psala o řádek výše. Zklamání od osoby, od které jste to nečekali ( i když při pohledu nazpátek, se to vlastně čekat dalo :-D). Ale vlastně jsem za to ráda, protože bych teď neměla jeho, mého milovaného, nejhodnějšího přítele.
Ono je to strašně krásné mít někoho, na koho se můžete spolehnout, někoho s kým zažíváte ty nejlepší zážitky, někoho, na kterém milujete každou část jeho těla - od úsměvu, po ksichtíky až po každý jeho pohyb. Pro mě je láska něco nepopsatelného - to co teď čtete, je jen malý výpis z toho, co vlastně cítím.
Cítím se jak blázen, který by pro něj udělal vše co mu na očích vidí, který by pořád skákal radostí, kdyby to šlo.

Někdo si lásku "kupuje" a někdo jí prožívá. Mě příjde jako naprostý nesmysl, aby kluk kupoval své přítelkyni kabelku za 10 000,- jen proto, aby dokázal jak jí nehorázně miluje. Ano, je krásné, když slečna dostane puket růží, když se vozí v nablýskaném BMW.. ale to já nechci a ani jsem nikdy nechtěla. Mě naprosto potěší (někdy až doženou k slzám) mini dárečky od mého miláčka. Perníkové srdíčko, vystřelená růže z poutě, gumová kachnička do vany a nebo nutella s mým jménem. Mimochodem, opět mám slzičky v očích, když si vzpomenu, jaké překvapení to pro mě bylo, když přítel tu nutellu vytáhl a dal mi jí :-)))

Lásku bychom si měli užívat, protože je to něco tak nádherného jako nic jiného! I když je to jen pouhý pocit ve vaší hlavě. Ale nic na světě není krásnějšího, než když se přítulíte ke svému příteli, on vám dá pusu na čelo, usměje se na vás a vy víte, že máte štěstí, protože máte právě jeho!

A na závěr???

MILUJI TĚ! ♥


Procházka po o

10. listopadu 2014 v 21:52 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Je únavné školní pondělí, s únavnými předměty a já si v hlavě myslím, že tohle prostě nezvládnu a potřebuji prázdniny. Hned. Nějak jsem nechtěla věřit těm řečím, že třeťák je nejhorší ze všech ročníků na střední, ale je to tak. Písemka sem, písemka tam a Verčo zblázni se z toho, prosím.
Vzhledem k tomu, že máme báječný rozvrh a dvouhodinovou pauzu na oběd, rozhodla jsem se to dnes pojmout trochu jinak a né jen obyčejným sezením v lavici a koukáním do zdi. Po obědě jsem se sebrala a šla se projít po golfovém parku, který mám hned "nad" školou, a ve kterém jé nádherný zámek.
Opravdu nádhera. Všude barvy, ta podzimní vůně listů, která se linula po celém parku, z dálky byly slyšet odpaly golfistů, sem tam zašustěl nějaký lísteček ale jinak ticho. Naprostý klid. Možnost na přemýšlení, trávení volné chvíle, obědu a samozřejmě báječná chvíle na fotografování.