Jarní bláboly

22. března 2015 v 11:21 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Zdravím všechny, kteří právě čtou tento článek :-)
Jako první bych se dnes chtěla zmínit o novém "oblečku", který jsem pořídila pro mé stránky. Chtěla jsem něco jednoduchého ale zároveň originálního, jemného, jarního. Věděla jsem, že vsázet na kytičky bude správné, jelikož to pro jaro prostě patří. Dále jsem do menu přidala pár fotek, které mi připomínají to, co mám ráda a nejspíš další přibydou, postupem času :-)
Další věc je to, že mám pár věcí v hlavě, které bych chtěla zrealizovat co se blogu týče. Protože není moc lidí, co by tu zabloudilo a tak jej chci zviditelnit. Napadly mě hauly, týdenní události, kde bych přidávala fotky, co se mi podařily během týdne zachytit a také bych popisovala zajímavé věci, které se během týdne udály. Největší bomba, která bude nejtěžší na zrealizování je ta, že bych blog propojila s youtubem. Je to sice běh na dlouhou trať ale říkala jsem si, že občas chodíme s přítelem na zajímavé místa a akce, které by se vám mohly taky líbit, kdybych je ukazovala. Problém je momentálně v tom, že foťák dostanu až v dubnu a taky to, že neumím stříhat videa, což by snad zase nebylo tak těžké :-D Uvidíme co se z toho vyklube. Zajímal by mě ale váš názor, líbilo by se vám to? :-)

Tak tohle byly mé plány do budoucna, ale co říkáte na to, že už je tepleji? :-) Já myslím, že je to naprostá pecka, jít jen v jarní bundě ven, mít na očích sluneční brýle a kochat se tou sluníčkovou přírodou. Ráno, když jdete do školy, slyšíte prospěvovat ptáky a vy víte, že ten den bude nádherně. Jak já se nemůžu dočkat až se pojedu projet třeba na kole nebo až půjdu v tričku ven! Doufám, že toto léto bude teplo a já se pořádně opálím, hihi :-D

Přeji vám všem příjemný den, a doufám, že se ozvete do komentářů, co by se vám tady líbilo :-) Moc děkuji za návrhy a za názorvy :-) V.
 

Utrácení peněz

4. března 2015 v 21:31 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Dnes se mi do hlavy dostala myšleka, ohledně utrácení peněz, na které mě přítel neustále připomíná. A já ho celkem chápu, z jeho pohledu to musí být naprostá zbytečnost a hloupost. Pro mě ani tak né, i když netvrdím, že někdy je to fakt moc a mohla bych šetřit, což se mi zatím realitvně daří. Jednu částku jsem si pořádně zapečetila ai do třech obálek a na ty peníze jsem dobré 2 měsíce nesáhla. Možná i proto, že se mi to nechce rozlepovat. Hlavně, že to má ten správný účinek!

Každopádně dnes jsem si kupovala lesk na rty od Essence z limitované Nude edice. Poslední dobou se o líčení a kosemtiku relativně zajímám, snažím se sem tam si koupit nějakou novinku, či něco nového vyzkoušet. A navíc, nemám toho doma ani moc, jen musím uznat, že na rtěnkách a lescích fakt ujíždím a pomalu je nemám kde dávat. Nemyslete si, že dekorativní kosmetiku nakupuju každý týden. Většinou si koupím to, co potřebuji, bohužel jako naschvál každý měsíc něco dojde, ať už make-up nebo řasenka. Rtěnku si koupím tak jednou za měsíc, někdy ani to ne.
Jenže já mám prostě tu potřebu se zkrášlovat a pořád něčím jiným, jelikož jsem prostě holka z města a navíc si pořád myslím, že jsem na tom realtivně dobře, jelikož některé vlogerky nebo blogerky to nakupují ve kvantech a já netuším kde na to berou a hlavně, kde to dávají :-D

Zároveň si nemyslím, že bych utrácela tisíce měsíčně, nemám utrácet ani jaké tisíce, protože jediné co si vydělám je tisícovka měsíčně, a tu se snažím použít na celkem potřebné věci :-D A s malou rtěnkou si udělám malou radost za to, že jsem každý víkend v měsíci pracovala :-)

A jak to máte s make-upem vy? Kupujete ho často, nebo jen když něco dojde, dokoupíte?

Zároveň bych chtěla říct, že se můžete těšit na nový dessing, který se mi v nejbližší době snad podaří udělat a zkompletovat. Neslibuji nic, jestli to bude za týden nebo za měsíc, ale určitě bude!

Krásný večer všem :-)

Padesát odstínů svědí a Valentýn

21. února 2015 v 9:44 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Padesát odstínů svědí - Otevřená zpověď pacientů s kožním onemocněním.

Ale teď vážně. Měla jsem tu čest také navštívit nejočekávanější film roku 2015 - Padesát odstínínů šedi. Upřímně, byla jsem z toho odvařená - měsíc před tím, než šel film do kin. Kolikrát jsem i uvažovala, že bych šla na premiéru ale kdo si počká ten se dočká. Spíše jsem se nemohla dočkat těch recezí, které se na internetu začnou objevovat. A možná se daly čekat. První den 27% na ČSFD. To je poměrně málo na nejočekávánější film tohoto roku. Ale zároveň se není možná čemu divit, když do kin naběhly fanynky s tím, že film bude z polovičky porno a z druhé polovičky Christianovo tělo, tak jako knížka, kterou určitě měly 3x přečtenou tam a zpátky. Pro ty to určitě zklamání bylo. Pro mě ne.
Na film jsem do kina šla asi pět dní po premiéře a bylo pořád narváno. Věřila jsem, že recenze píšou opravdu jen ti, kterým se film nelíbil a musím říct, že věření se vyplatilo.
Z filmu jsem byla dokonce překvapená a nadšená! Osobně se mi moc líbilo, že tam byl zachycen příběh, o kterém jsem se bála, že ve filmu nebude. Zároveň jsem čekala o trochu víc erotických scén i jiný konec, ale mám předtuchu, že bude pokračování, tak snad se dočkám! :-D

Zároveň bych se chtěla vyjádřit k Valentýnu - velmi diskutovanému svátku. Já ani sama nevím, jestli ho mám ráda a nebo ne. Přes rok si říkáte, že když máte přítele, máte valentýn každý den, ale když na začátku února jsou všude ve výlohách srdíčka, medvídci a růže, padne to na vás a slavit by jset to chtěli. Teda alespoň já. Jistě, že my, jako Česká Republika máme 1. máj, jenže každý ten svátek má něco do sebe a své tradice, které se mi líbí. A navíc.. většina čechů říká, jak Valentýn nemusí, že je to Americký svátek apod. a stejně 14. února venku potkáte chlapy, kteří nesou kytku pro svou milou.
S přítelem jsme si udělali Valentýn po svém. Dali si malé, milé dárečky, já dostala překrásný muffin, na kterém musel pracovat strááášně dlouho a celý večer jsme koukali na filmy, tak jako normálně. Každopádně toto nám naprosto vyhovuje a jsme nejradši, když máme jeden druhého vedle sebe.

Na závěr bych chtěla říct, že ať už trávíte svátek sami a nebo se svým protějškem, užijte si ten den stejně jako každý jiný. Na co si dělat výjmečné dny, které se traví jinak? Dělejte to, co máte nejradši a užívejte života, vždyť je tak krásné tu být! :-)
 


Lama účes

6. února 2015 v 22:56 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Vždycky, když se nudím, otevřu si Instagram na telefonu a prohlížím si fotky, které jsou označené pod hastagem #ostrava. Někdy tam narazím na opravdu bizardní věci, ale také na lidi, které znám třeba jen od vidění a nebo jsem je obsluhovala na plese. Dnes jsem ovšem spatřila něco, co jsem možná ani vidět neměla... a vlastně něco, na co občas v Ostravě narazím a kroutím nad tím hlavou a NECHÁPU. Fotku tam přidal chlapec, který měl tzv. "lama účes" ( říkám tak tomu, protože to opravdu jak lamí účes vypadá, a to ještě chudáčkům lamičkám křivdím.)
Chlapec vypadal zhruba takto:

Na tento obrázek se vztahují autorská práva, a jaké koliv stahování je trestné - VLASTORUČNÍ VÝROBA. PROGRAM: Malování

Pořádně se na ten obrázek podívejte. Ten kluk opravdu tak vypadal. Žiletkou oholené boky do plešata a na hlavě kolečko z vlásů, které dělalo jakousi "vlnu".
Netuším, co je to dnes za módu, vypadat jako uprchlý vězeň a tvářit se u toho ještě jak tupec, při tom, jak děláte selféčko v zrcadle. A taky netuším, co se všem na tom líbí. Sice ano, kdysi to zas byla hustá kštice s patkou a při tom všichni nějak divně hýbali s hlavou, aby dostali ty vlasy z očí. A když to opakovali co minutu, začínalo to vypadat, jak kdyby ten dotyčný byl nemocný a měl v hlavě nějaký tik. Jedno lepší než druhé.
Neříkám, že tenhle střih vlasů pěkný není. To je, ale taky záleží na tom, jestli vás stříhala mamka doma ve vaně, nebo jste to sjeli strojkem sami (což asi udělal ten polo plešatý týpek) a nebo jestli vám to ostříhal profesionál. Někomu tenhle střih opravdu sluší, ale je to asi jeden z tisíce, co se v Ostravě pohybují.
A vůbec, zdá se mi, že všechno co teď "frčí" je nějaké zvláštní. Všechno, co se teď prodává v obchodech se mi nelíbí, nesedí mi to a takové ty celkem normální věci z obchodů skoro vymyzeli, což je škoda, protože přestávám mít co na sebe, a do maskáčových džínů se mi oblíkat nechce, to není nic pro mě.
No co, pořád říkám, že jsem se měla narodit asi v jiném století, protože dnešní mládež a společnost naprosto nechápu a vůbec se s nimi nestotožňuji. Ať už názory, nebo v oblíkání.

Nakonec bych chtěla dodat, že budu věřit v to, že polo plešatcovi vlasy dorostou a dostane rozum. A taky bych chtěla říct, že obrovské DÍKY za přítele, který má rozum a vlasy v pořádku. :-)

Dlouhé psaní

25. ledna 2015 v 11:50 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Po delší době aktualizuji blog. Ani nevím, proč jsem psát přestala, nejspíš nebyl čas a neměla jsem potřebu zde něco sdělovat. I když se toho událo moc.

20. prosince jsem přidávala poslední, tochu "chudý" článek. Dneska se chci rozepsát a začnu tedy nejspíš Vánoci. V podstatě jsem ani nezaregistrovala, že nějaké byly. Což se mi děje už nějakých pár let. Asi fakt stárnu. Ale když to shrneme.. Vánoce mi dělaly maximálně pohádky, co hrály v televizi a odpolední procházka, která spíš byla jarní než nějaká Vánoční, protože bylo celkem teplo - což asi u každého. Večeřeli jsme už tak o půl páte odpoledne, protože nedočkavost mého mladšího bráchy je šílená. A rozbalování dárku? Spíš jsem se dívala, jak se ostatním líbí dárky, které jsem jim nakoupila, než abych se s nedočkavostí vrhla na ty své. Ale pro informaci jsem dostala kulmu na vlasy (je perfektní), oblečení a kosmetiku, vlastně jsem si většinu nakoupila sama :-)

Týden po Vánocích jsem jela k přítelovi slavit Silvestra. Musím uznat, že tohle byl nejlepší Silvestr, co jsem kdy zažila..super lidi, přítel, sranda, pokec, alkohol, ... no byla jsem spokojená a upřímně jsem se ze začátku obávala toho, jak si s těmi - pro mě zatím cizími lidmi, budu rozumět. A myslím, že se povedlo :-) Byl to nezapomenutelný týden, za který přítelovi neskutečně vděčím, taky pro to, že mi udělal druhé nejkrásnější Vánoce :-)

Po novém roce jsem šla !konečně! ke kožní doktorce, protože jsem se už půl roku trápila s ekzémy na dlaních. Ale opravdu s hnusnými, červenými fleky a puchýřky. Svědělo to, vypadalo to škaradě a já se poprvé za svůj život styděla za své ruce, protože to vždycky byla jedna z mála hzekých věcí co jsem měla.. upravené nehty, hladké dlaně, a teď tohle? Už ani hezké nehty tomu nepomohly. Ekzém jsem si přivezla z Německa, většina zimzela ale něco zůstalo a něchtělo to pryč. A teď, každá kapička saponátu, nebo dotktnutí se citrónu či pomeranče (jsou dráždivé), vyvolalo na mých dlaních spoušť. Naštěstí byla paní doktorka moc šikovná, hned věděla o co jde. Předepsala mi nejsilnější mast a prášky na alergii a voalááá ruce jsou po týdnu nádherné!

Taky jsem se po novém roce pustila pro mě docela razantího kroku. Rozhodla jsem se, začít něco dělat s mou postavou. Říkala jsem si, že kdysi to bylo opravdu lepší a má "pneumatika" byla menší. Začala jsem zdravě jíst, cvičit, každý den dělám pravidelně 50-60 dřepů. Musím uznat, že již po 14ti dnech vidím malou změnu, která mě šíleně motivuje. A na doporučení Barči dokonce dnes jdu do fitka a hodlám začít cvičit i tam! Dneska mě čeká první lekce JUMPINGU tak jsem na to zvědavá, a doufám, že to přežiju ve zdraví! :-D Až teda roztaje i sníh a bude tepleji, chci se pustit do běhání. A až se zadaří, budu si dávat na instagram hastagy #fitnessgirl :-D (Samozřejmě vtipkuju) Tak mi držte palce!

Opožděně Vám chci také popřat šťastný Nový Rok a ať se Vám splní všechny vysvěné přání a plány!
Vaše Verča.

Samomluva

20. prosince 2014 v 20:48 | Veronika Matejkova |  Them. Week
Myslím si, že nejspíš nejsem jediný člověk, co si na sobě všiml, že občas sám se sebou prohodí pár slov aniž by si to uvědomil. Dnes to bude velmi krátce (teda kratší jak ostatní články tady na blogu).

Nedávno jsem si na sobě povšimla, že kecám sama se sebou, nebo spíš na to přišel můj přítel, když jsem u něj hrála svojí oblíbenou hru The Sims 4 a povídala si ve stylu "ták a ted se půjdeš vyčůrat" a nebo "pojd, uvaříme makaróny se sýrem". Je to zvláštní, ale občas velmi zajímavé, jak mluvíte, mluvíte a vlastně s nikým.

Povšimla jsem si toho taky třeba v matice, když jsem soustředěná na příklad, a povídám si postup. Pomáhá mi to na uvažování a většinou je ten příklad pak správně.
Nevím, myslím, že sem tam si povídat sám pro sebe není špatné, naopak to může být i přínosné :-) Každopádně čeho je moc, toho je příliš a ani s povídáním s naším já by se nemělo přehánět :-)

Pěkný večer.

Cestovní agentura "NiQver"

16. listopadu 2014 v 15:50 | Veronika Matejkova |  Them. Week
Hned po přečtení a zjištění, že téma týdne je "Moje první blogerské krůčky" jsem věděla, že tohle pro mne bude naprosto jednoduché a pro vás by to mohlo být naopak zajímavé. Vzhledem k tomu, že mám i jiné věci na práci přes týden než jen blog, píšu to až právě dnes - v neděli. Ale za to vím, že tam bude vše, co chci k tomuhle tématu dodat.

Když si přečtete popisek mého blogu, který se nachází v menu pod mou fotkou, zjistíte, že bloguji zhruba od osmi let, kdy jsem zjistila, že nějaký blog vůbec existuje. Bylo to pro mě jako objevení nového světa, který si můžu vytvořit jak chci. Za celý svůj 17ti letý život jsem vytvořila (nepřeháním!) tak 10 - 15 blogů.

Jako první byl blog, který jsem vytvořila s kamarádkou za účelem cestovní kanceláře. (doteď nechápu, proč jsme si myslely, že prodáme nějaký "zájezd") Jediný smysl toho blogu bylo to, stáhnout fotku z nějaké cestovní kanceláře, okopírovat údaje a čekat, zda -li přibyde nějaký "zákazník" a my mu "prodáme" náš zájezd :-D Do teď si živě pamatuji, jak jsme u ní seděli u počítače, vymýšlely název a uvažovaly co vytvoříme za desing. Jen pro informaci, desing byl v té době opravdu originální - fotka palem na okrajích a blankytně modrá stránka - říkali jsme si, at to prý připomíná moře :-D A vlastně byl to jeden velký kýč.
Duhý blog už byl o něco "lepší" než ten předchozí. Tentokrát jsem ho měla sama. Co si pamatuji, byl celý modrý a v záhlaví byla nějaká kreslená myška a napsáno něco ve stylu " Vítej na mém BlogísQu" - malování lvl. 30. V té době jsem přišla na kouzlo "zkopírovat a vložit" kdy všechny články na tomhle vlastně byly postavené. Kopírovala jsem obrázky, básničky, někdy i nějaké články, co jsem našla na internetu a občas jsem vložila obrázek své vytvořené dollzky (pamatujete??? oblíkání panenek. Milovala jsem to!). Ovšem pár lidí mi tam chodilo a líbilo se jim to. ( Asi 3)

Do svých 12 ti let jsem o blog moc nezavadila, maximálně si nějaký přečetla, ale vlastní nevytvářela. Pak přišla má tehdejší spolumajtelka cestovní agentury NiQver, že bychom si mohly založit znovu blog. Tentokrát s vlastními články, vlastní tvorbou.. musím říct, že nám to vydrželo asi měsíc - ale dost intenzivní měsíc, kdy jsme opravdu články přidávaly i 3x denně. Ovšem nás to po nějakém čase omrzelo, přestaly jsme a já začala znovu sama.
Pamatuji si, že jsem měla nějaký blog o fotografování (baví mě fotit do dneška ale stále jen se svým telefonem), nějaký o módě ale většina byla o mém životě a psaním o tom, jak jsem prožila den. Těch blogů bylo dohromady asi 6 ale byl jeden, u kterého jsem zůstala snad rok a půl.
Blog www.verciiisxp.blog měl dle mého názoru dost velkou návštěvnost, na to co tam byly za věci. Možná jste ho někdy navštívili, možná ho znáte :-) Pamatuji si, že jednou to bylo 129 lidí za den a já z toho byla naprosto šťastná a dávalo mi to motivaci přidávat další příspěvky. Pamatuji si, že s desingama jsem si často hrávala a mnohdy byly takové obyčejné (což jsou i teď) ale měly něco do sebe a vám se líbily. Pak se ta návštěvnost o něco zmenšila, jelikož jsem přestala být často aktivní a blog jsem opustila. Přišla krátká pauza a na světě byl ....
www.im-not-perfect-blog-blog.cz. Už ani nevím, jak jsem k tomu názvu došla, ale vím, že jsem s ním moc na začátku spokojená nebyla, protože se mi zdál příliš dlouhý. Ale zvykla jsem si. Tento blog existuje 3 roky ( první článek jsem zveřejnila 18. prosince 2011) a pořád pokračuje, i když někdy s malými pauzami. Zaměřuji se tady hlavně na psaní článku, protože poslední dobou se mi zdá, že se od ostatních odlišuji, nemám se komu pořádně vyzpovídat, nemám moc kamarádek ale mám blog, kde můžu napsat prakticky vše :-) Ovšem párkát tady přibyla nějaká recenze na kosmetiku - budou přibývat, někdy přidávám své fotky a vlastně je to mix všech blogů co jsem kdy měla (kromě té cestovní agentůry, zájezd vám prodávat opravdu nechci :-D)
Tento blog taky zažil své rekordní číslo a to je 210 návštěvníků za den - a asi nějakých 14 dní se toto číslo stále drželo. Na mém blogu do teď bylo 12 086 lidí a toto číslo mi dělá ohromnou radost :-) Chci tady psát dále a dále se tomu věnovat, protže když něco začnu, tak to dotáhnu dokonce a třeba jednou dosáhnu návštěvnosti 100 000, kdo ví. Každopádne chci ještě dodat, že jsem se pročítala starými články a musím říct, že trošku došlo k viditelnému zlepší a zkvalitnění článku, palec hore, Verčo! :-D

No, trošku jsem se dneska rozepsala, ale pokuď jste vydrželi číst až dokonce, tak vám za prvé gratuluji, za druhé vám moc děkuji a za třetí, pokud se vám článek líbil, udělejte mi radost komentářem + můžete napsat, co se vám tu nelíbí, či nelíbí ať vím co změnit :-) Verča

Láska

15. listopadu 2014 v 22:05 | Veronika Matejkova |  Ver´s

Dostala jsem chuť psát. Psát o nečem, co každý moc dobře známe, prožíváme, pociťujeme, užíváme ... Už z těchto slov jde jednoduše říct, že láska se dá popsat mnoha slovy. Krásná, nespoutanná, vášnivá, bouřlivá a mnoho dalších výrazů, které si lze domyslet v hlavě. Je to pocit, který každý z nás né jednou zažil. Pocit, kdy potřebujete mít vaší drahou polovičku u sebe, zažívat s ní radosti všedního dne a důvěřovat jí. Důvěřovat, že ona nezklame vás a vy nezklamete jí.
Sama jsem byla (jsem!!!) párkrát zamilovaná, jenže se stalo to, co jsem psala o řádek výše. Zklamání od osoby, od které jste to nečekali ( i když při pohledu nazpátek, se to vlastně čekat dalo :-D). Ale vlastně jsem za to ráda, protože bych teď neměla jeho, mého milovaného, nejhodnějšího přítele.
Ono je to strašně krásné mít někoho, na koho se můžete spolehnout, někoho s kým zažíváte ty nejlepší zážitky, někoho, na kterém milujete každou část jeho těla - od úsměvu, po ksichtíky až po každý jeho pohyb. Pro mě je láska něco nepopsatelného - to co teď čtete, je jen malý výpis z toho, co vlastně cítím.
Cítím se jak blázen, který by pro něj udělal vše co mu na očích vidí, který by pořád skákal radostí, kdyby to šlo.

Někdo si lásku "kupuje" a někdo jí prožívá. Mě příjde jako naprostý nesmysl, aby kluk kupoval své přítelkyni kabelku za 10 000,- jen proto, aby dokázal jak jí nehorázně miluje. Ano, je krásné, když slečna dostane puket růží, když se vozí v nablýskaném BMW.. ale to já nechci a ani jsem nikdy nechtěla. Mě naprosto potěší (někdy až doženou k slzám) mini dárečky od mého miláčka. Perníkové srdíčko, vystřelená růže z poutě, gumová kachnička do vany a nebo nutella s mým jménem. Mimochodem, opět mám slzičky v očích, když si vzpomenu, jaké překvapení to pro mě bylo, když přítel tu nutellu vytáhl a dal mi jí :-)))

Lásku bychom si měli užívat, protože je to něco tak nádherného jako nic jiného! I když je to jen pouhý pocit ve vaší hlavě. Ale nic na světě není krásnějšího, než když se přítulíte ke svému příteli, on vám dá pusu na čelo, usměje se na vás a vy víte, že máte štěstí, protože máte právě jeho!

A na závěr???

MILUJI TĚ! ♥


Procházka po o

10. listopadu 2014 v 21:52 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Je únavné školní pondělí, s únavnými předměty a já si v hlavě myslím, že tohle prostě nezvládnu a potřebuji prázdniny. Hned. Nějak jsem nechtěla věřit těm řečím, že třeťák je nejhorší ze všech ročníků na střední, ale je to tak. Písemka sem, písemka tam a Verčo zblázni se z toho, prosím.
Vzhledem k tomu, že máme báječný rozvrh a dvouhodinovou pauzu na oběd, rozhodla jsem se to dnes pojmout trochu jinak a né jen obyčejným sezením v lavici a koukáním do zdi. Po obědě jsem se sebrala a šla se projít po golfovém parku, který mám hned "nad" školou, a ve kterém jé nádherný zámek.
Opravdu nádhera. Všude barvy, ta podzimní vůně listů, která se linula po celém parku, z dálky byly slyšet odpaly golfistů, sem tam zašustěl nějaký lísteček ale jinak ticho. Naprostý klid. Možnost na přemýšlení, trávení volné chvíle, obědu a samozřejmě báječná chvíle na fotografování.


Podzimní psaní

31. října 2014 v 22:51 | Veronika Matejkova |  Ver´s
Ležím zachumlaná pod peřinou, na komodě vedle mé postele je teplý jablkovo - skořicový čaj a po celém mém pokoji se line jeho nádherná vůně. Je mi celkem zima ale není nic, co by nespravily teplé chlupaté ponožky.
Přemýšlím co pro mě vlastně znamená podzim? On vlastně sám o sobě vyvolává pozitivní myšlení, ty barvy všude kolem vás, ta podzimní vůně, kterou já tak miluji! To je něco báječného.
Když jsem byla malá, ze všech těch ročních období to byl právě podzim, který jsem tak milovala!
Pamatujete na drakiády? Já jsem na žádné z nich nemohla chybět. Můj taťka vždycky ochotně šel se mnou a já se s ním náramně bavila. Milovala jsem tu báječnou atmosféru, jak se děti se svými rodiči snažili draka dostat do oblak. A když se jim to podařilo, viděli jste tu dětskou radost z maličkosti! Když jsi tak uvědomuji, letos jsem neviděla žádného draka na obloze. Doufám, že jsem to jen já nezaregistrovala a děti se tak pořád chodí bavit. Protože podzim bez pouštění draka je jako zima bez sáňkování a stavění sněhuláka.
Co se mi ale bohužel v rámci podzimu nelíbí je Helloween, který se pomalu ale jistě vkrádá k nám, do České Republiky. Neříkám, že to není dobrý svátek. To je, ale né tady pro nás. V Amerických státech je to prostě tradice, že se děti převlečou do kostýmů a chodí od domu k domu klepat na dveře a říkat: "Trick or Treat". Lidé jim pak dají sladkosti a jsou všichni šťastní a spokojení. Plus k tomu ta strašidelná výzdoba dodává parádní atmosféru. Ale proč se to lidi snaží prosadit u nás? Nikde žádná výzdoba, nic ... ale všude samé Halloween párty, ze kterých jsou všichni na větvi. Ale má to ten správný význam?
Proč já se vůbec rozčiluji, když jsem se před chvíli rozplývala nad krásami podzimu? :-) I když letos je trochu mrazivější, užijte si ho. Nasaďte kulichy, oblečte teplé bundy, vemte pejska nebo přítele na prcházku a kochejte se! Vždyť je to taková nádhera!

Kam dál